Víte, kdo jsem?

Narodil jsem se před 417 lety ve francouzském městě La Rochelle (bylo to v roce 1608). Stal jsem se profesionálním vojákem, i když v době, kdy jsem žil, se nám říkalo žoldnéři. První polovina 17. století byla poznamenána třicetiletou válkou, a ta se také stala mým osudem.

Narodil jsem se jako protestant, a tak jsem nejprve bojoval na straně huguenotů při obléhání mého rodného města. Z Francie jsem pak odešel do služeb švédského vojska, ale jak to občas v armádě chodí, nepohodl jsem se se svým nadřízením a abych unikl trestu smrti, sběhl jsem v roce 1642 ke „konkurenci“, k císařskému vojsku rakouských Habsburků. Za moji statečnost při obléhání Olomouce v letech 1644 až 1645 mne rakouský císař jmenoval do čela pluku dragounů a v březnu 1645 jsem se stal velitelem Brna. A to byla moje hvězdná chvíle, na kterou se dodnes vzpomíná po celém Brně.

Nebude to ode mě znít neskromně (protože to o mně řekli jiní), když vám prozradím, že jsem též někdy nazýván „největším Brňanem 17. století“. Byl jsem to právě já, kdo s hrstkou 1 500 mužů ubránil město Brno před obrovskou přesilou 28 000 švédských vojáků generála Torstensona. To byl ten památný rok 1645, který se zapsal zlatým písmem do kroniky města Brna. Na počest této události se každý rok v srpnu konají připomínkové akce s názvem Den Brna.

Moje kariéra stoupala, stejně jako vojenské hodnosti a jmění, kterého jsem nabyl na jižní Moravě… Centrem mého panství, kde jsem prožil konec života, byly Jevišovice (panství zahrnovalo Bojanovice, Černín, Hluboké Mašůvky, Pavlice, Střelice a Únanov). Můj erb najdete na II. nádvoří hradu Špilberk. Z tohoto světa jsem odešel v roce 1682 ve věku 73 let a můj náhrobek najdete v kostele sv. Jakuba v Brně.

A víte, že mám v Brně také svoji obdivovatelku Janu, která dokonce založila můj „fanklub“ Spolek přátel Raduit de Souches?

Ano, to jsem já a mé celé jméno zní Jean Louis Raduit de Souches.

A ještě malá pozvánka: od 15. do 17. srpna vás zvu na Den Brna. A vy už teď víte proč… Tak na viděnou v srpnu.