
Kalotypie je jednou z nejstarších a zároveň nejdůležitějších fotografických technik 19. století. Tento proces nazývaný též talbotypie vynalezl v roce 1841 anglický vědec William Henry Fox Talbot (1800-1877), jenž patřil mezi průkopníky fotografie. Slovo „kalotypie“ pochází z řeckých slov kalos (krásný) a typos (otisk), tedy „krásný otisk“.
Základní princip tohoto fotografického procesu spočíval ve vytvoření negativního obrazu na papíře, ze kterého se pak mohly vyrábět pozitivní kopie. Tento postup byl přelomový, protože umožnil z jednoho negativu vytvořit více stejných snímků – na rozdíl od tehdejší běžné daguerrotypie, která byla vždy unikátní a neopakovatelná.
Proces vzniku kalotypie byl ovšem poměrně složitý. Běžný kreslicí papír se nejprve natřel roztokem dusičnanu stříbrného, osušil se, namočil do jodidu draselného a byl opět usušen. Následně se papír zcitlivěl roztokem dusičnanu a kyselinou gallovou. Pak se papír vyvolával při světle svíčky. Pozitiv se získal kopírováním, přičemž různá délka měla vliv na barevný tón pozitivu od karmínové a purpurové po hnědočernou.
Kalotypie měla své výhody i nedostatky. Nabízela sice možnost reprodukce, ale obraz nebyl tak ostrý jako u daguerrotypie – vlákna papíru vytvářela jemnou strukturu. Přesto měla pro mnohé umělce zvláštní kouzlo díky měkkým tónům a malířskému vzhledu.
Kalotypie se stala důležitým milníkem ve vývoji fotografie. Zavedla princip negativ–pozitiv, který přetrval po celé období analogové fotografie, a umožnila lidem zachytit svět kolem sebe trvale, opakovatelně a – jak říká její název – krásně.
Zajímáte se o fotografování?
Přihlaste se do soutěže Pocta fotografii. Soutěž je určena jednotlivcům z Jihomoravského kraje a soutěží se ve třech kategoriích:
ilustrační foto: Žebřík, tabulka XIV z díla Tužka přírody (The Pencil of Nature), 1844, William Henry Fox Talbot